galerie Pictura

objekt v plexisklovém boxu na sloupu
plexi v. 38 cm, d. 81 cm, h. 23 cm
sloup v. 104 cm

značeno na rubu vrypem: Bedřich Dlouhý 1973 Moje žena a já

Vedle informelní tvorby rozvíjel Dlouhý svou „estetiku divnosti“ - využití konkrétních předmětů. Tím, jak se zabýval i materiálovým uměním byl veden k tvorbě asambláží a objektů, které později začal uzavírat jako skleněné relikviáře. Přestože uvnitř těchto předmětů používá malbu, je její význam potlačen.

Slavný a dosud žijící malíř a pedagog – velká a vůdčí postava umění 60. let, později statečný odpůrce komfortního socialistického umění. Studium na Akademii v.u. v Praze (1952-57) u prof. Holého. Poté z politických důvodů byl ze studia vyloučen. Na přímluvu prof. Holého pokračoval (po roce stráveného jako dělník v severních Čechách) ve studiích u prof. Součka. Zakládající člen skupiny Šmidrové a „Palety vlasti“. V roce 1965 získal jednu z hlavních cen na Mezinárodním Bienále mladých umělců v Paříži a obdržel půlroční stipendijní pobyt ve Francii. První příležitost představit svou tvorbu dostal i k 50. narozeninám (výstava v Galerii Vincence Kramáře, 1983). Roku 1987 patřil k zakládajícím členům skupiny Zaostalí, se kterou pak vystavoval do roku 1992. V letech 1990-1995 byl profesorem malby na pražské Akademii výtvarných umění. V 60. letech nakrátko příklon k informelu, později tvoří složité asambláže, spojuje malbu, kresbu a různé předměty. V roce 2019 proběhla velká výstava tohoto významného autora (Městská knihovna v Praze). Výstava ukázala jednoznačně význam a velikost B. Dlouhého v kontextu českého a světového umění od konce 50. let až do současnosti. Zcela oprávněně je Dlouhého význam doceněn nejen teoretiky umění, ale i strmě vzrůstajícím zájmem (a cen) o jeho dílo mezi sběrateli.