Popis:Restituce, dílo bylo původně součástí pozůstalosti E. Orlika, později tehdejšímu majiteli byla zabavena nejprve gestapem a poté komunisty.
Portrétovaná Tilla Durieux (1880-1971) byla slavná rakouská divadelní a filmová herečka. V počátku kariéry vystupovala ve Vídni, Olomouci a od r. 1903 spolupracovala s Maxem Reinhardtem (slavný divadelník v Berlíně, stýkal se s Emilem Orlikem). Se svým druhým manželem, Paulem Cassirerem, významným galeristou a organizátorem umění (který byl mimo jiné přítelem E. Orlika) vytvořili věhlasnou sbírku umění. Herečku portrétoval Franz Stuck a v roce 1914 i Pierre August Renoir (1841-1919), Emil Orlik, který krom tohoto portrétu vytvořili několik grafických portrétů. V roce 1933 opustila Německo. Vystupovala i v Praze.
Informace o autorovi:Významný český i německý malíř (figuralista a krajinář) a grafik. V 19. letech studoval v Mnichově soukromě (3 semestry, přátelství s Fr. von Defraggerem). 1891 přijat na mnichovskou Akademii; 1895 - první ocenění (stříbrná plaketa na Akademii); 1895 - členství ve spolku Německých výtvarných umělců v Čechách, vystavuje na 1. výstavě spolku. Navrhl k ní plakát. Zúčastnil se 56., 57. a 58. výstavy Krasoumné jednoty a sblížil se s významnými umělci: B. Pankokem, A. Menzlem, Maxem Klingerem, H. Matissem, F. Metznerem,C. Pissarem, Jos. Hoffmannem, Gustavem Klintem, F. Hodlerem, G. Hauptmanem, Maxem Slevogtem (se kterým jej vázalo celoživotní přátelství) a mnoha dalšími i veřejně známými osobnostmi např. T. G. Masarykem, Albertem Einsteinem atd.. Orlik byl natolik zdatný a vyhledávaný portrétista, že většinu vyjmenovaných osobností, a ještě mnoho dalších portrétoval. Olejovým portrétům většinou předcházely nebo doprovázely grafické, někdy i naopak – např. slavný portrét Alberta Einsteina z r. 1917 (v majetku Židovského muzea Praha ) byl následován leptem v r. 1923. Portrétů slavných osobností vědy, umění a politiky bylo ve tvorbě E. Orlika tolik, že v r. 2004 uspořádalo Židovské muzeum Praha výstavu E. Orlik – Podobizny přátel a současníků.V roce 1900-02 podnikl první cestu do Asie, Číny a Japonska, která jej dlouhodobě inspirovala, a kde ovládl techniku japonských dřevořezů. V roce 1905 z Prahy přesidluje trvale do Berlína, 1908 členem Berlínské Secese. Obesílal výstavy v Čechách. Působí (od r. 1904) jako profesor Školy grafiky při Umělecko-průmyslovém muzeu, která byla později spojena s Akademií (Berlín). Skutečnost, že mu v roce 1928 byla nabídnuta profesura na pražské Akademii (kterou mj. ze zdravotních důvodů odmítl) nám dokazuje, že jeho malířská dráha byla v Československu s uznáním sledována.
