Informace o autorovi:Osud Zbyňka Sekala se klene od nepopsatelné zkušenosti vězení v koncentračním táboře přes nenadálý, ale s generačně spřízněnými druhy, tolik typický úspěch v šedesátých letech, který se odehrál nejen na domácí, ale také na mezinárodní umělecké scéně až po zkušenost emigrace, nejprve v Německu, odkud natrvalo odešel do Vídně. Studoval v padesátých letech u profesorů Františka Muziky a Emila Filly na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Byl také členem skupiny Máj, jejíž dílo se v posledním čase stává znovuobjeveným.
Syrovost Sekalova díla má své kořeny v artbrut, s nímž se setkal poprvé v roce 1947 v Paříži, kde poznal dílo Jeana Dubuffeta. Tzv. skládané obrazy (reliéfy), které Sekal vytváří od roku 1962, považuje spíše za jiný prostředek malby. Je v nich zřejmá prvotní inspirace surrealistickou asambláží, která vyhozené a poničené předměty uvádí do nových souvislostí. Povrchová strukturace společná umělcům, kteří se v polovině 60. let zabývali informelem je postupně nahrazena novou kvalitou, spočívající ve vytváření zdánlivého nebo skutečného geometrického řádu. Vykupitel je výjimečnou a z čistě estetického hlediska zcela jedinečnou ukázkou až puristické čistoty řádu v Sekalově díle. Na současném trhu s uměním se jedná o dílo aspirující na nejvyšší mety galerijního charakteru. Jistě je zajímavé připomenout, že Zbyněk Sekal má v Národní galerii v Praze trvale vystavený autentický prostor svého ateliéru přeneseného do Prahy z Vídně po jeho smrti péčí jeho manželky. Obdobný výstavní koncept je srovnatelný s realizací ateliéru Constantina Brancusiho v Centre Georges Pompidou v Paříži, kde je i dílo Zbyňka Sekala zastoupeno v jejich sbírce.
