Horb Max (1882 - 1907)
Náměstí, (1907)
"Předložený obraz „Na náměstí“ je dle mého soudu autentickým,
motivicky typickým, sběratelsky vzácným dílem Maxe Horba,
německo-českého malíře židovského původu, blízkého přítele
Jiřího (Georges) Karse a především člena skupiny Osma, která
1
svou uměleckou progresivností a proevropskou orientací položila
základy českého moderního umění, na nichž stavěly další výtvarné
generace. Pro svůj suverénní expresionismus byl Horb dobovou
kritikou považován za silný a slibný talent, avšak osud mu
vyměřil jen pětadvacet let života. Autorovo dílo, zahrnující por-
tréty, krajiny, zátiší, městské motivy i kresebné karikatury, čítá
jen několik desítek obrazů.
V roce 1903 se stal žákem Franze Thieleho na
Akademii výtvarných umění. Tam se setkal se silnou generací
mladých umělců, z nichž řada byla nespokojena s konzervativním
systémem výuky. V říjnu roku 1906 odešel studovat do Mnichova,
kde ho počátkem příštího roku zastihlo pozvání k plánované výs-
tavě skupiny Osma. Byl to Willi Nowak, který Horba oslovil. Mi-
roslav Lamač uvádí, že jedním z důvodů mohly být i Horbovy
společenské kontakty - znal se s mnohými pražskými německými
intelektuály a jeho prostřednictvím si možná chtěla Osma zajistit
větší ohlas výstavy. V každém případě je pravdou, že Horb měl
styky v literárních kruzích – dávno před Kafkou se například stal
2
přítelem Maxe Broda. Ten také na výstavu napsal nejkladnější
kritiku.
Vystoupení skupiny Osma bylo „pumou“ proti stojatým vodám
tehdejšího umění. Mělo ráz sebevědomé výzvy, manifestačního ge-
sta, které nepostrádalo společensko-politické zřetele. Tito mladí,
jak napsal F. X. Šalda, šli proti „zbabělosti myšlenkové, tuposti
ducha i surovosti srdce“, které nebylo „někde v ústraní, (…), ný-
brž rozpínalo se na plném slunci…“.
A tak se 18. dubna roku 1907 poprvé otevřely dveře výstavního
sálu v pronajatém obchodu v Králodvorské ulici č. 16 za Prašnou
branou. Vystavili tam Emil Filla, Bohumil Kubišta, Antonín Pro-
cházka, Otakar Kubín, Willi Nowak, Bedřich Feigl a Max Horb.
E. A. Pittermann (Longen) měl své obrazy ve výklenku za plentou
a bylo možno je shlédnout na požádání (byl ještě studentem Aka-
demie se zákazem vystavování). Reklamní figuríny, vlastnoručně
umělci vyrobené, nosili najatí posluhové po pražských ulicích, s
cílem nalákat návštěvníky. Finančně zaštítil celou akci především
Willi Nowak, a to poněkud bizarně z bolestného, které dostal za
postřelení při jakémsi honu. Katalog, pouhý list papíru, je na-
depsán velmi jednoduše, Výstava 8 Kunstausstellung, a obsahuje
jen jména vystavujících a čísla exponátů. Horb vystavil čtyři
práce, č. k. 46-49, z nichž jedno bylo dle Brodovy recenze „Mni-
chovské náměstí“ (1907, Národní galerie v Praze). Nejvíce ex-
ponátů měli Bedřich Feigl (18) a Willi Nowak (16), další dva čeští
Němci. Právě touto česko-německou prezentací se vystoupení
3
Osmy vymykalo ze zvyklostí tehdejšího pražského výstavního ži-
vota. Podobný kontakt s německými umělci v předcházející gene-
raci nenacházíme. Dosvědčuje to, že pro mladé umělecké pokolení
byly tvůrčí záležitosti nadřazeny národnostní problematice.
Druhé výstavy skupiny, konané v červnu a červenci 1908 v To-
pičově salonu, se Horb již neúčastnil. Zabránila tomu jeho
předčasná, náhlá smrt ve věku pouhých pětadvaceti let. Umělec
byl pohřben na Novém židovském hřbitově v Praze a neobvyklý
secesní náhrobek mu vytvořil Jan Štursa. Následujícího roku vy-
dal Jiří Kars (kterého Horb zachytil v sugestivním portrétu) na
jeho památku album se vzpomínkami přátel a reprodukcemi vy-
braných obrazů a kreseb. Posmrtná výstava jeho děl se konala
roku 1909 v Rudolfinu.
Posuzovaný obraz „Na náměstí“ spadá do žánru městských moti-
vů, který malíře ve zvýšené míře fascinoval. Vybíral si zejména
pohledy na náměstí oživená čilým ruchem. Podobně jako jeho
blízký přítel Jiří Kars, i on byl ovlivněn německým impresionis-
mem zejména v podání Maxe Liebermanna (1847-1935), jehož s
oběma autory spojoval také židovský původ. Jak později dosvědčil
Kars: „Byla to doba impresionistů, naše zraky se upíraly k Lie-
bermannovi, Slevogtovi a začínali jsme chápat malby Maneta, van
Gogha, Renoira a Cézanna.“
Posuzovaný obraz dokládá, že Horb dospěl k suverénnímu,
uvolněnému projevu vyznačujícímu se zručnými tahy malířského
rukopisu. Formou brilantní malířské zkratky dokázal zachytit
4
ženy i muže, jak si ve svátečním oblečení vyšli na náměstí, koňský
povoz i pouliční prodavačku květin. Ztvárnění rušného prostoru
města pak autor vycizeloval a dovedl k programové moderně v
neklamně pozdějších, ryzím expresionismem ovlivněných obra-
zech jako „Mnichovské náměstí“ (1907, Národní galerie v Praze)
nebo „Náměstí“ (kolem roku 1907, GASK).
Posuzovaný obraz „Na náměstí“, krásná reflexe živé duše města,
malovaná sytou barevnou pastou, poodhaluje zase o kousek rouš-
ku tajemství, dodnes zakrývající osobnost Maxe Horba. Jak již
kdysi napsal autorův přítel, německý prozaik Paul Leppin: „Nik-
do z nás ho neznal úplně, protože své nejoblíbenější a nejskrytější
zamlčoval. (…) Byl mistrem všednodennosti, která ho obklopova-
la, kterou oceňoval s tichým smíchem, s vážným vtipem, s chytrou
ironií, vždycky s vlídností.“
PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
Historička umění a kurátorka